expedice K2 2007

Ahoj,
Poslední den pochodu z Concordia campu začal malou stávkou nosičů, neboť ráno hustě sněžilo a foukal nepříjemný vítr.

Chápali jsme, že se místním chasníkům v jejich skromném oblečení do tak hnusného počasí nechce. Komfort, který si užíváme během treku (peřové spacáky, goretex a jiní vymoženosti) se nedá srovnat s velmi skromnými podmínkami, jež musí nosiči překousnout. Z pod plachet, kde se tísní houf promrzlých mužíků se ozývá sporadycké kašlání a jekavé zvuky připomínající protestní songy.

Naštěstí se počasí brzy umoudřilo a slunce, které začalo skrze mraky vykukávat odstartovalo každodenní zažitý rituál. Poslední 15 km pochod s převýšením 400 m byl velmi vyčerpávající pro všechny účastníky zájezdu. Je to přesně 14 dní co jsme vycestovali z naší českomoravské kotliny.

Nyní stojíme pod úpatím Qogiru (K2) a hledáme tu nejvhodnější parcelu pro naše stanové městečko. Jakmile dorazil poslední sud, začali jsme ihned stavět náš základní tábor, jež nám bude domovem na minimálně 7 týdnů. GPS-ka ukazuje výšku 5 001 m, barometry na našich hodinkách tlak 555 hPa a permoníci v našich hlavách začínají vyťukávat známou melodii.